Ráda bych vám proto představila zámek Nebílovy, který byl postaven mezi roky 1706 až 1719 na půdorysu dvou proti sobě obrácených podkov se spojovacími arkádami. Nachází se ve stejnojmenné obci, 16 km jižně od Plzně.
Roku 1705 koupil hrabě Adam Jindřich ze Steinau panství Nebílovy, Chlumčany a Žinkovy. Podle plánů rakouského císařského architekta Johanna Lukase von Hildebrandt začala v roce 1706 stavba zámku v Nebílovech, kde se hrabě rozhodl strávit své stáří. Dokončení stavby se už nedožil, zemřel roku 1712. Panství a rozestavěný zámek zdědila jeho dcera Marie Terezie z Vrtby a Steinau a ta ho roku 1715 prodala rodu Černínů.
Stavbu zámku dokončila roku 1719 hraběnka Antonie Josefa Černínová z Chudenic. Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého a poslední mužský člen chudenické větve slavného rodu, nechal provést mezi roky 1785 až 1789 rekonstrukci a opravu zámku. V zadním traktu nechal přestavět kapli a vybudovat hlavní sál, který má 180m2. Ten nechal vymalovat v letech 1789 - 1791 Antonínem Tuvorou.
Po jeho smrti v roce 1816 zdědil panství a zámek Kristián Valdštejn-Vartemberk. Valdštejnové však zámek neobývali, centrum panství bylo ve Šťáhlavech a zámek v Nebílovech začal chátrat a přestával plnit funkci panského sídla. Byl využíván pouze k hospodářským účelům. Mezi roky 1837 – 1868 byla arkádová galerie u kaple přeměněna na lihovar. Na zámeckém nádvoří byla přesto až do roku 1851 zachována parková úprava.
Po roce 1860 nastal totální úpadek, ze zámku byl odvezen veškerý cenný mobiliář. V zámku byly sklady obilí, byty deputátníků a ve spojovacích arkádách chlévy. Až do roku 1918 zůstal v majetku Valdštejnů.
Po vzniku Československa byl celý areál zabrán v rámci pozemkové reformy a roku 1924 rozdělen mezi členy sadařského družstva a místní obyvatele. Ve 30. letech minulého století se zřítila klenba zámecké kaple sv. Antonína Paduánského a byla nenávratně zničena stropní freska. V průběhu 2. světové války vznikl spolek na záchranu zámku. I přes nepřízeň doby byly zahájeny práce, opraveny krovy zadního křídla, vyspraveno zdivo.
Roku 1948 dostal zámek MNV Nebílovy, který vyřešil bytovou otázku přidělením prostor v zámku, kde si nájemníci upravili prostory a neplatili nájem. Ze zámku se staly byty a skladové prostory JZD. Skladovala se tu veškerá úroda, šrotovalo a čistilo se obilí. Parkovaly tu traktory a byla tu uskladněna i umělá hnojiva. Byly tu mimo jiné i sklady dřevařské firmy a kanceláře MNV. Některé místnosti už měly propadlé stropy. Od roku 1958 byl zámek už památkově chráněn, ale jeho devastace pokračovala dál.
Koncem šedesátých let 20. století byl zámek v dezolátním stavu.
Roku 1967 přešel zámek do vlastnictví státu a od roku 1968 byly zahájeny záchranné práce. Probíhalo odstraňování statických poruch, koncem 80. let byla vyměněna střešní krytina předního traktu a opraveny vnitřní a venkovní omítky. Koncem devadesátých let začala obnova zadního traktu. Jako první byla položena nová střešní krytina a opraveny renesanční místnosti včetně velkého sálu, kde byla zrestaurována malba Antonína Tuvory a zrekonstruovány parkety. Podařilo se zachránit i kapli sv. Antonína Paduánského, která hrozila zřícením.
Interiéry předního traktu zámku byly vybaveny mobiliářem a v roce 1998 zpřístupněny veřejnosti. Tématem byla zvolena květina, která je zde zobrazena ve výtvarném a užitém umění. Mobiliář není původní, zařízení zámku bylo odvezeno již Valdštejny. Můžete zde vidět nejstarší středoevropská barokní zátiší na rozměrných plátnech od německého malíře Gottfrieda Libalta ze šedesátých let 17. století. Nejcennějším prvkem zámku jsou původní nástěnné malby Antonína Tuvory z devadesátých let 18. století.
Po prohlídce zámku jsme zašli ještě do zahrady. Prohlédli jsme si také zadní trakt zámku zvenku.
Zámecká zahrada vznikala od počátku 18. století. Jednalo se o francouzský park, ale jeho podoba zanikla už v 19. století, kdy areál zámku sloužil hospodářským účelům. V současné době probíhají rekonstrukční práce, aby zahrada opět získala zpět svou barokní podobu.
